Poslední komentáře

Prostě nic moc ...

Nevím zda otázka směřuje na "rozmazané" pozadí, tedy neostré, které je způsobeno světelným objektivem či je myšleno takové to opravdu mázlé pozadí a hlavní objekt, který se pohybuje je ostrý. Tomu se říká "panning".
Ten první případ už z části popsal kasko. Záleží na světelnosti objektivu, ale také na odstupu hlavního objektu od pozadí atd. Vyloženě drahá záležitost to vždy být nemusí. Dají se koupit světelné objektivy pro DX formát za rozumné peníze, klidně i bazarové. Taková nikoňácká pevná padesátka 1,8 se pořídí už za super peníze a člověk si s takovým sklem vyhraje.
Panning, tedy focení pohybujících se objektů s rozmazaným pozadím už chce více cviku a nenechat se odradit při prvních neúspěších. Zase taková věda to není. V každém případě to chce vypnou VR (stabilizaci objektivu, pokud ji má). Pak manuálně nastavit dlouhý čas (třeba 1/50s). Pak si najít vhodné místo, vhodný objekt a zkoušet to. Základem je, že se musí zaostřit na pohybující se objekt a celou dobu se s ním snažit pohybovat (tím nemyslím s ním běžet, ale otáčet se s za ním tak, abych ho měl vždy v hledáčku a ještě na zaostřovacím bodu). Takže je potřeba mít zapnuté zaostřování na C (kontinuální, přístroj si sám stále doostřuje). Takže ostříme na objekt, otáčíme se za ním a v pravý okamžik to zmáčkneme. Je potřeba se snažit nepohybovat s přístrojem nahoru a dolů, což hrozí právě při domáčknutí spouště. To by pak byl rozmazaný i ten hlavní objekt.

díky krytu i mobilnímu, se člověk dostane poměrně blízko. Problém je, že tam kde potřebuješ 500/4 nebo 600/4 tak to je v otevřeném terénu , což znamená, že se sklem cestuješ krajinou. Tady vidím právě zase limit v hmotnosti a rozměrech těchto skel, takže bych je stejně netahal. Už prostě na to nemám, už takhle musím vláčet cca 35kg krámů. Takže preferuji co nejlehčí a nejkvalitnější kompromis.
Kolem Muniera běhá dalších pět nosičů, takže jemu to je jedno. Já si to musím vláčet sám a taky mi už nění dvacet.

Jinak to že majitelé f2.8 cloní někde mezi f5.6 - f8 je prostě realita.
Zeptej se kluků. Zřídka vznikne snímek na nižší cloně.

;). Velmi mila otazka. Je to jednoduche, no zaroven aj narocne (niekedy financne). O fotak nejde, ale o objektiv. Treba pouzit najnizsie clonove cislo, ale aj najvacsi zoom co objektiv ma. Prikladov je desne vela. Napis aky mas objektiv a podla toho ta najlepsie nasmerujem. Najnizsie clonove cislo je ked je clona uplne otvorena (napr. f/2.8) a najvacsi zoom je pri objektive 18-55 je prave tych 55mm. Treba hlavne skusat vsetky moznosti a vysledok sa dostavi aj sam.

tak já mám v drtivé většině pevná světelná skla, ale právě z důvodů, že mi již několikrát utekl dobrý záběr, protože jsem prostě nemohl odzoomovat povětšinou níž, tak jsem se utrhnul a šel do 200-500/5.6. Uvidím jak se to osvědčí v praxi. Když by to nestačilo, tak mám ještě f2.8 tele, s vozejkem stejně už jezdit musím, takže je to o bágl navíc. Já spíš vycházím z praxe a ne jen svojí, ale i různí velmistři WL oboru, tak většinou kvůli HO cloní, směrodatná je vzdálenost od foceného subjektu. Takže kluci co maj 400/2.8 apod. stejně cloní na f6.3 - f8. Pak říkám, že by mi mělo sklo s f5.6 stačit.
Já tedy nefotím jenom WL, ale i letadla a akce, takže zoom 200-500 mi jde hodně pod vousy, protože bude na druhém těle a na prvním 70-200/2.8 a na třetím 16-35/4 ;-)

Co mne docela dostalo, že TC14 fungue na 200-500 bez potíží i za tmy. Zatím není čas ani počasí abych to testnul. Sklo mám třetí den. Je ale fakt, že poránu je teď tma jak v pytli a na focení tímhle to moc není. Ale upřímně ono to není vůbec na focení ničím :-(

200-400/4 je strašnej bazmek. Měl jsem to půjčený a vláčet bych se s tím nikde nechtěl a nakonec by to stejně leželo doma. Po 15 minutách mávání jsem myslel že odpadnu. Takže absolvovat celodenní letecký den = nesmysl.
Navíc to sklo má problémy s ostřením na nekonečno (viz. Thom Hogan)

Mimochodme Nik 80-400 VR2 je nyní podle mne neprodejný sklo a 200-400/4 slítlo v bazarech o 20-30 tisíc dolu.

Je to vadný objektiv mám jeden takový bez VR když dam AF-C a přecházím z objektu na objekt objetiv přeostří pohne se stranově obraz prozatím to neřeším na foto to nemá vliv

Co to je za objektív a má VR ? ano nůže to dělat i VR

Myslím, že to je spuštěná stabilizace na objektivu. Je to normální.
Můžeš zkusit na objektivu vypnout VR a mělo by to přestat.

tak jsem si přivezl Nikkor 200-500/5.6 VR. Je to mazel, dobře sedne do ruky, vůbec to není kráva jak jsem čekal. Ostří přiměřeně rychle, v režimu 6-nekonečno ještě rychleji. Na 500mm ohniska jsme dokázal z ruky fotit na 1/40 čas díky opravdu dobrému VR. To jsou první dojmy na prodejně Megapixelu.
Zbytek napíšu až po čase používání, zatím z toho mám dobrý pocit.

Komentář je napsaný hodně zjednodušeně a s některými věcmi vůbec nesouhlasím.
První odstavec.Díky návštěvnosti se opravdu mohou nejvíce líbit pivní festivaly a hudební festivaly pro mládež.Proč ne?Je to právě díky návštěvnosti.To je měřítko popularity.Není to měřítko kvality.Stejně tak jako když přijde 10 tisíc návštěvníků na koncert Michala Davida,ale na koncert symfonického londýnského odchestru přijde jen tisícovka...
Druhý odstavec.Dnes,když chcete dobře fotografovat,nemusíte shánět dobrou literaturu?Nemusíte se vzdělávat?Technika za vás udělá vše?Určitě nikoliv.
Pátý odstavec.Doba kurvítek?Jestliže chci něco o fotografii vědět,tak sháním odbornou literaturu,včetně literatury o historii fotografie.Co jsem četl několik knih o historii fotografie od různých autorů,tak doba kurvítek byla už ze vznikem fotografie jako takové.Jen z temných komor přešla do obýváků.Už od samotného vzniku se fotografie mohutně upravovaly až se hory zelenaly a některé známé vysoce ceněné fotografie vznikly jen dotatečnými úpravami v temné komoře.HDR je také umění.Na jednu stranu 99 procent "fotografů" dělá špatné HDR,na druhou stranu vyšla celá řádka knih o HDR od světových profi fotografů.Není to stejné,jako vyrobit srdíčkový rámeček kolem fotky.Žádný program na světě neudělá dokonalou HDR,je to příliš náročné na výpočet přesných algoritmů.Je s tím spojené mnoho práce navíc.Přirovnal bych to k fotografice.Nelze jen slepit dvě fotky dohromady.Můžeme být odpůrci těchto úprav,to ale neznamená,že tyto úpravy jsou špatné.Většinou v tomto negativním duchu se píše od "fotografů",kteří prostě neví,jak se tato technika dělá,působí to spíše zhrzeně,než kriticky.Je to to samé,jako když se mi nelíbí heavy metal.Pro mě je to utrpení,nerozumím mu,ale nemohu ho kritizovat,protože mu nerozumím a udělat opravdu dobrý metal je podle mě umění.
Pátý odstavec.Nesouhlasím.Dobrá fotka může být i prvoplánovaná.Proč by nemohla?Když má autor nějakou prvoplánovanou myšlenku a chce se s ní podělit pomocí fotografie a ta myšlenka funguje?Může ta prvoplánovaná myšlenka fungovat od "obyčejného" zátiší s ovocem až po fotografiku.
Závěrem chci říct,že i dnes v době maximálně kvalitní techniky,dokonalého Photoshopu je stále umění udělat dobrou fotografii.A nezáleží na tom,zda se jedná o reportáž,statický snímek,prvoplánovaný snímek,nebo fotografiku.Fotografie není jen o reportáži,obsahuje celou řadu témat a ve všech tématech je duše,jen jí najít a umět převést do obrázku.

Jo, tuhle recenzi jsem našel taky, a taky je rozhodnuto. Jdu do Triopa.

Samozřejmě, názory jsou různé.
Ovšem veškeré snažení nemůže být založené na statistice - to bychom po vyhodnocení návštěvnosti různých akcí mohli dospět k tomu, že lidem se nejvíce líbí pivní festivaly a hudební festavaly pro mládež. Nic proti nim, ale přece kvůli tomu neškrtneme výstavy uměleckých děl jen proto, že mají malou návštěvnost. Jen velmi málo např. malířů se stalo slavných ještě za svého života. To, že se něco líbí většině, je většinou, bohužel, dobrá informace pro organizátora, že vybere hodně na vstupném. Moje učitelka dějepisu na střední učila, že vývoj postupuje po spirále a po určité době se opakuje na jiné kvalitativní úrovni - neříkala, že na vyšší.
Když se fotografování stalo "dostupnější prostému lidu", což bylo okamžikem zavedení kinofilmu, tak na prvních fotoaparátech (zrcadlovky nevyjímaje), nebyla dostupná žádná automatika - pěkně externí expozimetr, pak nastavit hodnoty na fotoaparátu - ale z těch mnoha expozičních variant, které expozimetr ukázal, si fotograf musel vybrat tu, která jeho záměru odpovídala. Žádné automatické ostření - pěkně všechno ručně a při reportáži si musel každý nastudovat hloubku ostrosti ve vztahu ke cloně. A při práci s bleskem musel fotograf neustále počítat a přenastavovat clonu podle známé poučky o dělení směrného čísla vzdáleností při daném ISO (protože ISO bylo dáno založeným filmem). Následně vyvolat filmy, udělat fotky pod světšovákem.

A proč to píšu? Nikoliv z nostalgie, jak to tehdy bylo krásné - ano, do určité míry ano - to čekání na vyvolání filmu bylo napínavé a vykreslování obrazu ve vývojce též. Píšu to proto, že každý, kdo chtěl v té době fotografovat, se musel naučit spoustu věcí a pokud chtěl fotografovat dobře, musel pracně shánět dostupnou literaturu - zkrátka musel se v tomto oboru vzdělat, jinak to nešlo.

Poté nastoupila doba barevná a do fotoaparátů se dostala automatika, která dělala všechno sama - nastoupila doba prvních kompaktů. Náhle, prakticky "přes noc" nebylo nutné pro pořízení průměrného snímku vědět vůbec nic - jenom jak se zakládá film a kde je spoušť. Ale až do této doby stálo každé cvaknutí závěrky docela dost peněz a většina lidí co dobře rozmyslela, co bude fotit a co ne.

A jsme v době digitální. Technologie udělala za posledních 15 neuvěřitelný pokrok a tak z většiny digitálních fotoaparátů padají fotografie krásně barevné a hlavně jich může být hodně, protože to přece "nic nestojí". Tedy - stálo by to čas, kdyby se měly fotografie v počítači přebrat a nechat jenom ty dobré - ale protože opět většina neví, které to jsou, tak mají v počítačích gigabajty dat, na které se většinou podívají jenom jednou. A to jedno promile všech fotografií skončí na papíru z laserového minilabu, který dělá fotky "tak nádherně ostré".

A jsme v době kurvítek - digitální fotografie začínají být pro některé lidi až příliš sterilní, příliš barevné a příliš dokonalé. Je třeba je něčím ozvláštnit, aby se staly zase "uměním" - nejlépe v kombinaci HDR + neostrý rám + umělé škrábance + posun barev někam. Ale ti, co to myslí s fotografií dnes skutečně vážně, koupí v bazaru foták na film, nejhorší objektiv, který seženou a následně zhotoví pokud možno neostré fotografie z hodně poškrábaného negativu s výrazně tmavými okraji. A zatímco takovéto fotografie vznikaly před sto lety jaksi mimoděk, což bylo dáno nedokonalostí techniky, dnes se stávají "uměním" - ukazují, jak autorovo nitro probublává civilizačním marasmem ke krystalickému prozření k podstatě všeho bytí. Je jedno, že nikdo nepozná, co na fotografiích je - vždy je možno napsat, že autor "to tak cítí" - a tím, jak jistě uznáte, lze zdůvodnit cokoliv.

Je možné udělat dobrou fotku mobilem a špatnou zrcadlovkou za půl milionu. Ale dobrá fotka nemůže být "jalová" a ani "prvoplánová" - mělo by z ní být poznat, proč to autor fotil a proč zrovna takto. Úprava fotografie musí vystihovat a umocňovat myšlenku autora - kde žádná není, není co umocňovat, maximálně bezduchost. Dobrá fotka nemusí být technicky dokonalá, ale musí mít "duši".

Rozostřené pozadí nemusí být nutně znakem kvality snímku, ale ostré čouhající stromy, dráty a telegrafní sloupy z hlavy umělecké kvalitě zrovna i přes svou mobilní ostrost moc kvality nepřidají. A někteří malíři možná měli pozadí ostré - ale mohli si namalovat takové, které celkovou kompozici obrazu vhodně doplňovalo a rozhodně jim nebylo jedno, co tam naplácají.

Ale jak psáno výše, co člověk, to jiný názor. Ale rozhodně neplatí, že názor většiny musí být směrodatný - naštěstí. Byli bychom ochuzeni o spoustu nádherných věcí.